Zajímavosti města Vizovice.
V sobotu 22.10. jsme se vydali, letos již podruhé, na výlet. Tentokrát bylo téma z větší části gurmánské.
Navštívili jsme firmu Rudolf Jelínek s.r.o. Hned před hlavní budovou jsme narazili na dřevěného Bolka Polívku v nadživotní velikosti. Na začátku jsme v menším kinosále shlédli krátký dokumentární film,který nás seznámil s historií rodiny Jelínků a vznikem firmy. Pak jsme, posíleni prvním degustačním mini kalíškem, pokračovali v prohlídce muzea, odkud jsme pak přešli do dalších částí provozu. Moc se nám líbilo v hale, kde byla umístěna expozice whisky, obří sudy, ve kterých probíhala egalizace a taky prostor upravený jako stará dřevěná loď. Tam byly umístěny schránky s lahvemi členů spolku přátel RJ. Prohlídku jsme zakončili v podnikové prodejně, kde nás čekaly další dva vzorky na ochutnání. Někteří koštovali na lačno a podle toho pak vypadala i útrata. Po prohlídce jsme se vrátili autobusem do centra Vizovic.
Dalším lákadlem a místem naší návštěvy byla Zámecká čokoládovna Chocolaterie Chapeau, která je umístěna v prostorách předzámčí Státního zámku Vizovice,kam jsme ostatně také měli namířeno. Byly jsme většinou ženy, ale těch několik málo mužů se k nám radostně připojilo a všichni jsme se pustili do mlsání čokolády v pevném i tekutém stavu, nakupování čokoládových výrobků a pití nezbytné kávy, ke které nám bylo v čokoládovém kalíšku servírováno mléko. A tady teprve začal průvan v peněženkách. Před 13. hodinou jsme se přesunuli před hlavní vstup do zámku a připravili se na prohlídku. V rámci čekání jsme ohodnotili šaty nevěsty a politovali ženicha s koulí na noze a chomoutem na krku.
Samotný zámek nás mnohé překvapil svým vnitřním zařízením. I když byly pokoje malé, byly bohatě vybavené nábytkem, obrazy a dalšími předměty, které se obvykle na zámcích nacházejí. Byli jsme nadšeni reprezentačním sálem a už jsme se nedivili těm, kteří se rozhodli říci si zde své ANO. Celou prohlídku nám zpříjemnila mladá slečna průvodkyně, která celou hodinu sypala informace jako z rukávu. Protože se nám počasí vydařilo jako obvykle, neodolali jsme pohledům z oken do zámeckého parku oděného do podzimních barev.
Přestože nás bylo méně než bývá, výlet se vydařil. Ti, kteří váhali,nebo se jim už nechtělo mohou jen litovat. Stálo to za to. Tak snad příště.
Liba Dopiráková