Obsah

Macocha - punkevní jeskyně

2016

Perla Moravského krasu – Macocha

Ani se nechce věřit,že to je už rok od výletu na Jesenicko. Tentokrát jsme se vydali docela blízko.
Našim cílem byly Punkevní jeskyně spolu s propastí Macochou. Ani v sobotu jsme se nezpronevěřili tradici přesnosti a ve stanovenou dobu vyrazili na dlouho plánovanou a netrpělivě očekávanou cestu. S obavami jsme sledovali z autobusu podmračenou oblohu i nějakou tu spadlou kapku a věřili,že nám to zase vyjde. Hlavně ty lodičky,na které jsme se všichni těšili.

K hotelu Skalní mlýn jsme dorazili s předstihem. Někteří se ke vstupu do jeskyní nechali dovézt místním vláčkem. Většina se však vydala pěšky po cestě vinoucí se půvabným údolím proti toku říčky Punkvy. V doprovodu průvodkyně jsme opustili teplo na povrchu a ponořili se do chladu podzemí, abychom si prohlédli všechnu tu krásu vytvářenou miliony let. Naše představivost byla ještě podporována zajímavým a vtipným výkladem průvodkyně.

Po chůzi ve stísněných chodbách a jeskyních se před námi najednou otevřel obrovský zelený prostor s dvěma jezírky. Byli jsme na dně propasti. Jméno Macocha dostala, jak jinak, podle pověsti. „ Když se druhé ženě chalupníka narodil vlastní syn, nevlastního svrhla do propasti. Naštěstí se zachytil o strom a posléze byl dřevorubci zachráněn. Ti tam naopak hodili zrádnou ženu a dohlédli ,aby dopadla až na dno.“ Bohužel toto místo má ještě jedno jméno – propast sebevrahů.

Tady končila pozemní část prohlídky a následovala plavba na lodičkách. Do přístavu jsme dorazili všichni bez odřených ramen nebo otlučených hlav s poznáním,že příroda je jedním z největších umělců.

Příjemnou zastávkou na cestě do Muzea letectví ve Vyškově byl oběd v restauraci Lažánky.

 

Z dálky vypadají letadla normálně. Po vstupu do areálu má člověk pocit,jako by se dostal na velké vrakoviště. Hlavně v hangáru ,kde je expozice letecké archeologie. Za každým exponátem se ale skrývá obrovský kus nadšení a práce dobrovolníků, kterým učarovala historie a hlavně vůně leteckého benzínu. A pak také snaha najít v zemi ukryté stroje z 2. světové války a jejich posádky. Identifikovat je, dát jim jméno a ostatky (často přes zahraniční ambasády) vrátit jejich potomkům.

Počasí nám,přes drobné spršky, docela přálo a při návratu domů nás dokonce doprovázelo i sluníčko. Poděkování patří panu řidiči za bezpečnou jízdu a účastníkům za dochvilnost. Letošní zájezd je za námi a my už se teď těšíme na ten další.

Liba Dopiráková